Zakladatelem Sekulárního institutu Služebníci utrpení je Mons. Pierino Galeone.
Narodil se 21. ledna 1927 v San Giorgio Jonico (Taranto) Čirovi a Grácii Perucciovým, rodičům pevné katolické víry a horlivé zbožnosti, byl pokřtěn ve farnosti S. Maria del Popolo 24. dubna téhož roku. V pěti létech přistoupil k prvnímu svatému přijímání a 11. června 1933 byl biřmován.
Klidné rodinné prostředí a ryzí katolická výchova, živená dobrými skutky a modlitbou, vedly velmi rychle k rozhodnutí pro jeho kněžské povolání. V desíti létech vstoupil do Arcibiskupského malého semináře v Tarantu a v patnácti přešel do oblastního semináře v Molfettě. V této době vážně ohrozila jeho pobyt v semináři těžká choroba a změnila neočekávaně jeho životní příběh.
V této vskutku obtížné situaci se v červenci 1947 rozhodl odebrat do San Giovanni Rotondo, aby žádal od řeholníka se stigmaty uzdravení. Zásah pátera Pia z Pietrelčiny se ukázal rozhodující. Mladý Pierino získal náhle zdraví, povzbuzen příslibem od Světce, že se stane knězem.
2. července 1950 byl ve farnosti Maria SS. Immacolata v San Giorgio Jonico vysvěcen na kněze.
V roce 1952 začíná ve farnosti S. Maria del Popolo v San Giorgio Jonico svou pastorační službu, nejprve jako kaplan, pak jako vikář ekonom, a konečně od 9. října 1955 jako farář.
Jeho apoštolská aktivita byla vždy zaměřena zvláště na péči o jemu svěřené duše, především o mládež, skrze duchovní vedení, dále na pozornost vůči povoláním ke kněžství, na podporu laickým organizacím, na lásku vůči nemocným a chudým.
V tomto apoštolském kontextu byly položeny základy Institutu „Služebníci utrpení“. K dozrávání plánu založení nové duchovní rodiny přispívaly různé faktory: služba hlásání a duchovního vedení mládeže otevřené pro volání Pána; hluboká přitažlivost spirituality Otce Pia; množství mladistvých povolání, znamení Pánovy náklonnosti; povzbuzování vlastními biskupy. Mezi toto vše byla zvláštním způsobem položena jeho osobní inspirace vykonávat takové dílo.
Spiritualita otce Galeone je podobná té od jeho učitele, pátera Pia z Pietrelčiny. Modlitba vytrvale doprovází jeho dny.
Velká je jeho zbožnost k Panně Marii, kterou si osvojil ve škole pátera Pia a která se stala podstatným a rozhodujícím aspektem jeho spirituality. Růženec je pro něj mocnou zbraní v boji proti úkladům Zlého a k získávání milostí od Boha, které potřebují ti, kteří se svěřují jeho modlitbám.
Pokorný a neúnavný, přináší všem dar svého účinného slova, aby komunikoval „celého“ Krista. Podněcován apoštolskou horlivostí cestuje často i ke vzdáleným národům, aby hlásal bohatství a účinnost charismatu Služebníků utrpení.
Jeho duchovní otcovství má v sobě stopu otcovství Božího.