O Otci Piovi toho bylo napsáno a stále se píše mnoho. Publikace, které se ho týkají, by naplnily celé knihovny a přece touha poznat o něm ještě víc nebyla utišena. Řada nových autorů, toužících poznat a proniknout hlouběji do tajemství tohoto světce den ze dne narůstá. Jeho život poznamenal nesmazatelně dějiny Církve i civilní společnosti nejen ve dvacátém století, ale zůstává stále velikým a velmi aktuálním učitelem a vzorem duchovního života pro každého člověka.
Otec Pio učil a učí jak odpouštět, jak se cvičit v bratrské lásce, jak mít víru, která dává sílu otevřít náruč Kříži, až k úplnému sjednocení s Milovaným, ve kterém se nalézá pravé štěstí a cíl člověka.
Papež Jan Pavel II. v homilii při svatořečení Otce Pia poukázal především na toto ztotožnění s Kristem na Kříži. „Co se týká mně... nechci se chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista (Gal 6,14). Není to snad právě „chlouba Kříže“, která nejvíce vyzařuje z Otce Pia? Jak velmi aktuální je spiritualita Kříže, žitá pokorným kapucínem z Pietrelčiny! Naše doba potřebuje znovu objevit její hodnotu a otevřít srdce naději.
V celé své existenci [Otec Pio] se snažil stále více se připodobnit Ukřižovanému, protože si velmi jasně uvědomoval, že je povolán výjimečným způsobem ke spolupráci na díle vykoupení. Bez tohoto stálého vztahu ke Kříži není možné pochopit jeho svatost.
V Božím plánu Kříž je opravdovým nástrojem spásy pro celé lidstvo a cestou zřetelně nabídnutou od Pána těm, kteří Jej chtějí následovat (Cf Mk 16,24).Toto velmi dobře pochopil svatý řeholník z Gargána, který na svátek Nanebevzetí Panny Marie roku 1914 napsal: Pro dosažení našeho posledního cíle je třeba následovat božského vůdce, který nechce vést vyvolenou duši jinou cestou, než tou, kterou prošlapal On, tou, říkám, která je sebezapřením a Křížem. (Ep. II, str.155)“.